3.5 C
Brno
Středa, 1 února, 2023
DomůRady a NávodyI znevýhodněné děti si zaslouží být šťastné, pomůže jim inkluzivní vzdělávání

I znevýhodněné děti si zaslouží být šťastné, pomůže jim inkluzivní vzdělávání

Date:

Nenechte si ujít

Apple požaduje 30% podíl nejen z NFT, ale také blockchainových poplatků

Poplatek si přitom neúčtují vývojáři aplikace, ale samotná síť. Apple...

Volkswagen poodhaluje omlazený elektromobil ID.3, prozradil také základní cenu

Německý hatchback dostane odlišný přední nárazník a kapotu, v...

Ceny ropy v pátek výrazně vzrostly. Za celý červenec ale klesly

Příští týden bude pro další směřování cen rozhodující středeční...

EU dá 1,2 miliardy eur na 61 projektů pro výzkum a vývoj v oblasti obrany

Evropský obranný fond je hlavním nástrojem EK na podporu...

Stát chce podpořit šetření energiemi v domácnostech, spouští novou kampaň

Resort hospodářství a SIEA spouštějí komunikační kampaň na podporu...
- Komerční sdělení -časopis

Nedávno přišel čas návratu dětí do škol po prázdninách, čas neopakovatelných momentů nedočkavých prvňáčky, kteří poprvé usedli do školních lavic … Nebylo však úplně jasné, zda tak budou moci učinit všechny děti. Některé pro své zdravotní omezení nemohou navštěvovat běžnou školu už jen z důvodu, že se do ní fyzicky nejsou schopny dostat.

Dovedete si jako rodič představit, že by vaše dítě slyšelo přes okno veselý dětský džavot vrstevníků, ale nemohlo by se přidat? Naštěstí, mnoho lidí na Slovensku se s tím rozhodlo něco udělat a díky inkluzi začlenit všechny děti bez rozdílu tam, kde mají absolutní právo být.

Co je to inkluze ve školním systému?
Inkluze je škola, která respektuje jedinečnost každého žáka od více či méně závažných zdravotních problémů, imobility, zrakového či sluchového postižení, poruch soustředění a chování, poruchy autistického spektra, ale i dětí, které si procházejí náročnou situací v rodině – úmrtí člena rodiny, těžké nemoci rodiče, rozvodu – nebo jsou jednoduše v náročném vývojovém období puberty a potřebují více než kdy jindy zažívat bezpečné a harmonické prostředí nejen doma, ale i ve škole. O to více ve škole, pokud v rodinném prostředí harmonii nezažívají.

Jak si však nemýlit inkluzi s integrací, na to jsme se zeptali Annymárie Kmiťovej, ředitelky inkluzivní školy ZŠ Drábová Košice: „Zatímco integrace je přizpůsobení se žáka se zdravotním znevýhodněním podmínkám školy, inkluze je přizpůsobení se školy rozmanitým podmínkám a potřebám žáků, protože každé dítě má právo na rovný přístup ke vzdělávání. V naší škole jsou do běžné třídy začleněny děti s Aspergerovým syndromem, s narušenou komunikační schopností, s atypickým autismem, s ADHD, s dětskou mozkovou obrnou. Díky inkluzivnímu přístupu zvládají učivo srovnatelně s ostatními žáky. Výchovně vzdělávací proces probíhá tak jako na běžné škole, ale s pomocí podpůrného týmu, materiálního vybavení školy, které je velmi důležité, protože se využívá nejen během vzdělávacího procesu, ale i při mimovyučovacích činnostech. Třídy jsou rozděleny na „pracovní“ části a relaxační, odpočinkové.“

Proč je to důležité?
Běžnými bariérami, se kterými se děti setkávají na školách, je nepřijetí, že jsou jiné. Může se jednat o zdravotní znevýhodnění, původ a sociální prostředí, ze kterého pocházejí, nadání či aktuální náročná situace, ve které se nacházejí a mění na základě toho své chování.

„Setkávají se s tím běžné děti i děti v riziku. Bohužel stane se to i ze strany pedagogů, kteří k dětem přistupují netaktně,“ říká Bianka Kubovičová z Asociace speciálních pedagogů škol a poraden. Škola by přitom měla být místem, kde je dítě šťastné. „Dítě se nemůže bát vzdělávání, učitele či písemné práce. Mluvíme o škole – instituci, která nesmí honit strach v žádném kontextu. Jejím úkolem je umožnit dítěti pokračovat, věřit ve své schopnosti a uvědomit si, že může být prospěšné pro sebe, svou rodinu a společnost. To se týká všech dětí.“

„V první řadě děti není třeba posuzovat jako znevýhodněné. Před školním systémem jsou to prostě děti a jiná kategorie neexistuje. Pokud je dítě mentálně v pořádku, nevidím důvod, proč by mělo být zdravotně znevýhodněné dítě zvlášť posuzováno. Už jen fakt, že musí před nástupem do školy absolvovat několik sezení u různých specialistů, je demotivační úvod, který může zanechat na dětské duši dlouholeté jizvy,“ říká máma zdravotně znevýhodněného Maxe.

Veřejnost má mírně zkreslené představy o tom, čemu se pedagogický asistent věnuje. Často si představují, že je to asistent pro dítě, ale ve skutečnosti je to asistent učitele a učitelky, je obrovskou podporou pro pedagoga třídy.
Jak to funguje?

Spolupráce učitel a asistent je velmi úzká, asistent je pro učitele jeho pravou rukou. Je přítomen na hodině, sleduje její průběh, sleduje práci integrovaných žáků a umí okamžitě zasáhnout, vidí-li, že daný žák ztrácí pozornost nebo něčemu nerozumí. Učitel se zatím může bez přerušení vyučování věnovat ostatním žákům. Asistenti se často stávají i mediátory mezi rodičem a pedagogem, například na rodičovském sdružení, protože vnímají třídu a vyučovací proces z obou stran. Asistentka má vždy přehled o probíraném učivu, užší spolupráce s pedagogem probíhá například při psaní testů, kdy asistentka může upravit test – například počet zadání, přeformuluje otázky nebo rozdělí test na několik částí, které integrovaný žák vypracuje individuálně. Asistentka pomáhá primárně žákovi, pro kterého je určena, ale zároveň pomáhá i ostatním žákům, kteří to potřebují, proto ve třídě sedí vždy blízko sebe. Asistentky jsou komplexní osobnosti s vysokou mírou odbornosti a empatie a fungují jako most mezi žáky a pedagogy. Mívají se žáky úzké pouto, děti se jim často svěřují a nacházejí velkou podporu.

Nejdůležitějším předpokladem je respekt vůči různorodosti potřeb všech dětí v kolektivu, nejen dětí v riziku. Tento respekt k různým potřebám však platí i vůči dospělým, kteří patří do ekosystému školy – pedagogové i nepedagogičtí pracovníci školy, rodiče, širší okolí. Každé dítě v kolektivu je jedinečné a nachází se v různých životních situacích. Úkolem školy je dětem vytvořit bezpečné a podporující prostředí. Aby se v ní všechny děti cítily přijaty, aby jim tam bylo dobře a zároveň, aby mohly postupovat a rozvíjet svůj potenciál. I vzájemné obohacení různých dětí je velmi důležité. Aby se toto mohlo na školách dít, školy musí být připraveny a vybaveny – počínaje odstraněním bariér z prostor (aby se například děti na vozíku vůbec mohly do školy a své třídy či jídelny a tělocvičně dostat, aby se děti se zrakovým postižením mohly po škole bezpečně pohybovat) přes personální vybavení školy (školní inkluzivní tým – školní psycholožka, logopedička, speciální pedagočka, které mají možnosti a prostor se individuálně dětem a rodičům věnovat) až po speciální edukační a senzorické pomůcky. Ale v první řadě jde o lidské nastavení a přesvědčení všech lidí směrem k respektu vůči jinakosti.

Co považujete za zásadní změnu, která se musí na Slovensku udát, aby se znevýhodněné děti uměly zařadit do běžného školního systému?

Podle HBSC studie Univerzity Pavla Josefa Šafárika jsou tři z pěti dětí na Slovensku ve škole nešťastné. Je na nás všech, abychom tento stav změnili. Právě inkluzivní přístup v sobě obsahuje respektování různorodosti a podporu pro všechny, aby každý dokázal naplňovat svůj potenciál a být šťastným. Je důležité, aby školy vnímaly a chtěly inkluzi jako naprosto přirozenou věc. Když se lidé zeptají, proč potřebujeme inkluzi, můžeme odpovědět otázkou – a proč potřebujeme být k sobě lidští? Je to něco samozřejmého a přirozeného; něco, z čeho benefituje konkrétní dítě i celá společnost. Kromě hodnotového nastavení v sobě tato oblast nese i rozměr zabezpečení a dodržování práv – Slovenská republika ještě v roce 2010 ratifikovala Úmluvu o právech osob se zdravotním znevýhodněním a přijala tak závazek zajistit inkluzivní vzdělávací systém na všech úrovních. Důležitým milníkem v tomto tématu bylo přijetí strategie inkluzivního vzdělávání v prosinci 2021, k níž se participativně tvořil akční plán. Největší změnou, která nás čeká, je reforma kurikula a navýšení počtu asistentů učitelů v novém školním roce 2022/2023.

Svetlana Sithová, odbornice na inkluzi, Národní institut vzdělávání a mládeže
Jak se změnil život vaší rodiny, když Maxe přijali do školy, která podporuje inkluzivní vzdělávání?

Nástup Maxíka do školy znamenal nový režim naší rodiny, dosud neznámý, s obavami, ale s odstupem času neskutečně příjemný. Já jako máma jsem po dlouhých letech mohla opět pracovat z kanceláře (alespoň na dvě tři hodiny). Tatino je náš ranní pomocník a pro Maxíka to bylo jedno obrovské dobrodružství. Prohloubila se v něm trpělivost, chuť pracovat a snaha držet krok se spolužáky (což se sice často nedařilo, ale už jen fakt, že iv oblasti vzdělávání je bojovník, byl pro nás nepopsatelný). Vznikla sice neustálá pohotovost na telefonu a 100% odkázanost na automobil, ale i přesto to stojí za to.

Nejnovější příběhy

- Komerční sdělení -pr článek